Monitoring článků - září 2016
Aktuální přehled odborné literatury v oblasti sepse.
Kontrola glykemie, mortalita a hypoglykemie u kriticky nemocných pacientů: systematické review a meta-analýza
Tomohide Yamada, Nobuhiro Shojima, Hisashi Noma et al.
Aktuálně není jasné jestli je těsná kontrola glykemie prospěšná u celé populace kriticky nemocných pacientů. Do meta-analýzy bylo celkem zahrnuto 36 randomizovaných studií (17 996 pacientů). Ve srovnání s méně striktní kontrolou glykemie nevedla těsná kontrola glykemie k redukci krátkodobé mortality (RR 0.94, p=0.36). Výskyt těžké hypoglykemie ((<2.2 mmol/l) byl signifikantně vyšší ve skupině s těsnou kontrolou glykemie (RR 5.49,p < 0.001).
Závěr: těsná kontrola glykemie nevedla k pozitivnímu ovlivnění mortality a byla spojena s 5-ti násobně vyšší výskytem těžké hypoglykemie
Intensive Care Med DOI 10.1007/s00134-016-4523-0
Rating:19
Dekompresní kraniektomie u traumatické intrakraniální hypertenze
P.J. Hutchinson, A.G. Kolias, I.S.Timofeev et al.
Efekt dekompresní kraniektomie na klinický outcome pacientů s refrakterní traumatickou intrakraniální hypertenzí zůstává nejasný. Autoři s cílem evaluovat význam dekompresní kraniektomie (DK) zařadili v období 2004-2014 celkem 408 pacientů ve věku 10-65 let s kraniotraumatem (TBI) s refrakterní intrakraniální hypertenzí (>25 mm Hg), kteří byli randomizováni do skupiny s dekompresní kraniektomií a skupiny s konzervativní terapií. Primárním outcome studie byla hodnota Extended Glasgow Outcome Scale (GOS-E) (8 stupňová škála v rozmězí úmrtí až dobré zotavení) v době 6 měsíců od operace. Hodnota GOS-E se signifikantně lišila mezi skupinami (P<0.001). V době 6 měsíců byla distribuce GOS-E: úmrtí 26.9% v DK skupině (n=201) a 48.9% v konzervativní skupině (n=188), vegetativní stav 8.5% (DK) vs. 2.1%, vyšší stupeň invalidity (dependence na pomoci) 21.9% (DK skupina) vs. 14.4%, nižší stupeň invalidity (doma nezávislý) 15.4% vs. 8%, mírná invalidita 23.4% vs 19.7%, dobré zotavení 9.4% vs. 8.4%. Pacienti s chirurgickou intervencí (DK skupina) vykazovali nižší počet hodin s intrakraniálním tlakem >25 mm Hg po randomizaci (5.0 vs 17.0 hodin), nicméně výskyt komplikací byl vyšší v DK skupině (16.3% vs. 9.2%). V době 6 měsíců vykazovali pacienti ve skupině s dekompresní kraniektomií pro refrakterní intrakraniální hypertenzi nižší mortalitu a vyšší procento pacientů ve vegetativním stavu, ve vyšším a nižším stupni invalidity. Procento pacientů s dobrým zotavením a s mírnou invaliditou bylo srovnatelné mezi skupinami.
N Engl J Med 2016;375:1119-30.
Rating:19
Časná cílená resuscitace (Early goal-directed resuscitation) u pacientů v těžké sepsi a v septickém šoku:meta-analýza
Li-bing Jiang, Mao Zhang, Shou-yin Jiang a Yue-feng MA
Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit vliv časné cílené terapie (EGDT) na mortalitu pacientů v těžké sepsi a v septickém šoku. Celkem bylo do analýzy zahrnuto 6 studií (n=4 336 pacientů). Nebyl identifikován rozdíl v mortalitě mezi skupinou pacientů léčených dle EGDT a v kontrolní skupině. Nebyl identifikován vliv EGDT na dobu pobytu na urgentním příjmu a v intenzivní péči. Nebyl detekován rozdíl ve frekvenci umělé plicní ventilace a renálních eliminančních metod mezi skupinami, nicméně pacienti v EGDT byli častěji přijati do intenzivní péče. Během iniciálního 6ti hodinového intervalu bylo pacientům v EGDT aplikováno větší množství infuzních roztoků, vyšší dávka vazopresorů, vyšší procento inotropní podpory dobutaminem a vyšší počet erymas ve srovnání s kontrolní skupinou, nicméně nebyl identifikován statisticky signifikantní rozdíl v nežádoucích účincích mezi skupinami (OR 1.06).
Závěrem: EGDT nemá signifikantní vliv na outcome u pacientů v těžké sepsi a septickém šoku ve srovnání se standardní terapií.
Jiang et al. Scandinavian Journal of Trauma, Resuscitation and Emergency Medicine (2016) 24:23
Rating:18
Incidence těžké chronické bolesti u pacientek po císařském řezu: systematické review a meta-analýza
Stephanie Weibel, Katharina Neubert, Yvonne Jelting et al.
Frekvence císařských řezů má v posledních letech dramaticky klesající tendenci. Aktuálně chybí data týkající se vzniku a výskytu chronické pooperační bolesti (CPSP) u pacientek po císařském řezu. V review autoři analyzovali výskyt CPSP u pacientek v období 3-6, 6-12 a >12 měsíců od operace. Do meta-analýzy bylo celkem zahrnuto 15 studií. Incidence CPSP ve skupině 3-6 měsíců byla 15,4%, ve skupině 6-12 měsíců 11.5% a ve skupině >12 měsíců byla incidence 11.2%. Z celkového počtu pacientů s CPSP vykazovalo 9.6% těžkou, 23.5% středně těžkou a 49.2% lehkou chronickou bolest v čase 6 měsíců po operaci.
Závěrem: chronická bolest po císařském řezu se vyskytuje v rozmezí 15% v čase 3 měsíce po operaci až po 11% v době 12 a více měsíců po operaci.
Eur J Anaesthesiol 2016; 33:853–865
Rating:18
Infuze beta-laktamových antibiotik v sepsi (BLISS):prospektivní randomizovaná kontrolovaná studie srovnávající kontinuální vs. intermitentní aplikaci beta-laktamových antibiotik u pacientů v těžké sepsi
Mohd H. Abdul-Aziz, Helmi Sulaiman, Mohd-Basri Mat-Nor et al.
Cílem studie bylo zhodnotit jestli je kontinuální infuze (CI) asociována s lepšim klinickým outcome a lepším farmakokineticko/farmakodynamickom profilem (PK/PD) ve srovnání s intermitentním podávaním (IB) u kriticky nemocných pacientů v těžké sepsi. Primárním outcome byl léčba infekce do 14 dnů od nasazení antibiotik. Sekundární outcome byl PK/PD profil, počet dnů bez umělé plicní ventilace a počet dnů mimo intenzivní péči, 14-denní a 30-denní přežití a čas do normalizace počtu leukocytů. Celkem bylo zařazeno 170 pacientů z toho 70 pacientů bylo zařazeno do CI a 70 do IB skupiny. Pacienti v CI skupině měli vyšší míru klinické kurability (56 vs 34%, p=0.011) a vyšší medián počtu dnů bez umělé plicní ventilace (22 vs 14 dnů) ve srovnání s IB skupinou. PK/PD cíl (čas nad minimální inhibiční koncentraci – MIC) byl vyšší v CI skupině na první den 97% vs. 70% a na 3. Den (97% vs. 68%). Nebyl identifikován rozdíl v 14-denní a 30-denní mortalitě mezi skupinami. Závěrem: u kriticky nemocných pacientů v těžké sepsi bez RRT vedla kontinuální infuze beta-laktamů k vyššímu procentu kurability infekce při dosažení lepšího PK/PD profilu ve srovnání s intermitentním podáváním.
Intensive Care Med (2016) 42:1535–1545
Rating:18
Časná versus pozdní tracheostomie u kriticky nemocných pacientů s kraniotraumatem: systematické review a meta-analýza
Victoria A. McCredie, Aziz S. Alali, Damon C. Scales et al.
Optimální timing tracheostomie u pacientů s kraniotraumatem (TBI), u kterých je trachoestomie (TS) indikována častěji z důvodu protekce dýchacích cest jak z důvodu respiračního selhání zůstává nejasný. Autoři v meta-analýze srovnávali efekt časné (od 10. dne) a pozdní TS u pacientů s TBI a vliv na jejich outcome. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 10 studií (n=503). Časná TS vedla k redukci dlouhodobé mortality (RR 0.57, p=0,02), nicméně po vyřazení jedné studie s vysokým bias byl tento vztah statisticky méně výrazný (RR 0.61, p=0.13). Časná TS vedla k redukci počtu dnů na umělé plicní ventilaci (střední rozdíl -2.72 dne, p = 0.0002)m délky hospitalizace v intenzivní péči (střední rozdíl -2.55 dne, p=0.01), nicméně nevedla k redukci časné mortality (RR 1.25, p=0.01).
Závěrem: provedení časné TS u pacientů s TBI může vést k redukci dlouhodobé mortality, délky umělé plicní ventilace a délky pobytu v intenzivní péči, nicméně efekt na krátkodobou mortalitu nebyl identifikován.
Neurocrit Care DOI 10.1007/s12028-016-0297-z
Rating:17
Mechanické vs. manuální komprese hrudníku u srdeční zástavy: systematické review a meta-analýza
Hui Li, Dongping Wang, Yi Yu1, Xiang Zhaoa Xiaoli Jing
Cílem studie bylo porovnat efektivitu mechanických vs. manuálních kompresí hrudníku během srdeční zástavy (CA – cardiac arrest) ve smyslu krátkodobého přežití a neurologického outcome. Celkem bylo do analýzy zahrnuto 9 mimonemocničních a 3 intra-nemocničné studie na vzorku 11 162 pacientů. Nebyl identifikován rozdíl mezi Cerebral Performance Category(CPC) skore, přežitím do příjmu do nemocnice a přežitím do propuštění mezi skupinami (manuální vs. mechanická komprese).
Závěrem: dosažení ROSC (return of spontaneous circulation) bylo nižší ve skupině mechanických kompresí během resuscitace a z toho důvodu nemůže být aktuálně mechanická komprese doporučena jako náhrada manuální komprese hrudníku, ale jenom jako aditivní celková možná terapie během srdeční zástavy.
Li et al. Scandinavian Journal of Trauma, Resuscitation and Emergency Medicine (2016) 24:10
Rating:17
Katétrové infekce a místo vpichu u kriticky nemocných pacientů: meta-analýza
Kostoula Arvaniti, Dimitrios Lathyris, Stijn Blot et al.
Selekce místa inserce centrálního venózního katetru u pacientů v intenzivní péči může mít vliv na výskyt asociovaným katetrových infekcí. Ačkoliv je subklaviální přístup považován za nejideálnější volbu, není subklaviální přístup univerzální první volbou v klinické praxi i vzhledem na kontroverzní výsledky meta-analýz. Při kontraindikaci subklaviální punkce není jasně určeno následné doporučené místo zavedení centrálního žilního katetru. Cílem studie bylo porovnat výskyt katétrových infekcí a kolonizace u subklaviálního, jugulárního a femorálního přístupu u kriticky nemocných pacientů. Do meta-analýzy bylo zahrnuto celkem 22 studií, z toho 11 observačních. Celkem bylo zařazeno 18 554 centrálnich venózních katetrů, z toho 9 331 katetrů v observačních studiích, 5 482 katetrů z randomizovaných kontrolovaných studií při sledování jiného outcome a 3 741 katetrů z randomizovaných kontrolovaných studií srovnávající jednotlivé místa punkce. Kolonizace byla vyšší u v.jugularis int. (RR 2.92) a u v.femoralis (RR 2.92) ve srovnání se subklaviálním přístupem. Výskyt katétrových infekcí byl srovnatelný u subklaviálního a jugulárního přístupu, vyšší u femorálního ve srovnání se subklaviálním (RR 2.44), nižší u jugulárního ve srovnání s femorálním (RR 0.55).
Závěrem: u kriticky nemocných pacientů je subklaviální a jugulární přístup asociován s nižším rizikem infekce ve srovnání s femorálním přístupem. Subklaviální přístup se zdá být ideální a metodou volby v případě rizika kolonizace.
Rating:18
Protokolizována terapie je asociována s redukcí orgánové dysfunkce
Fran Balamuth, Scott L. Weiss, Julie C. Fitzgerald et al.
Cílem retrospektivní kohortové studie bylo zhodnotit jestli je protokolizovaná terapie sepse asociována s redukcí orgánové dysfunkce v den 2 ve srovnání se standardní terapií u pediatrické těžké sepse. Do studie byli zařazeni pacienti starší 56 dnů a mladší 18 let v těžké sepsi dle mezinárodního konsenzuálního doporučení, kteří byli přijati do intenzivní péče během prvních 24hodin od příjmu na oddělení urgentního příjmu (OUP). Celkem bylo do studie zařazeno 189 pacientů, z toho 121 (64%) bylo léčených dle protokolu. Nebyl identifikován rozdíl mezi věkem, pohlavím, rasou, počtem komorbidit, stupněm dle iniciálního triage a v orgánové dysfunkci v době příjmu na OUP mezi skupinama. Pacienti léčeni dle protokolizovaného postupu byli častěji bez orgánové dysfunkce na 2. den.
Závěrem: protokolizovaná terapie sepse na OUP byla nezávisle asociována s redukcí orgánové dysfunkce na 2. den hospitalizace ve srovnání se standardní terapií. Data poukazují, že protokolizovaná terapie může mít pozitivní vliv na celkový outcome pediatrických pacientů.
Pediatr Crit CareMed 2016; 17:817–822
Rating:17
1.10.2016
