Monitoring článků - leden 2016
Aktuální přehled odborné literatury v oblasti sepse.
AKTUÁLNÍ GUIDELINES NUTRIČNÍ PODPORY KRITICKY NEMOCNÝCH PACIENTŮ: SCCM (SOCIETY OF CRITIAL CARE MEDICINE) A A.S.P.E.N (AMESROCAN SOCIETY FOR PERENTERAL AND ENTERAL NUTRITION)
BETH E. TAYLOR, STEPHEN A. MCCLAVE, ROBERT G. MARTINDALE ET AL.
Aktualizované guidelines (společností SCCM a A.S.P.E.N) nutriční podpory u kriticky nemocných : Nutriční podpora je nedílnou součástí péče o kriticky nemocného pacienta. Kritická nemoc je asociována se stresovým katabolismem a systémovou zánětlivou odpovědí společně se zvýšenou infekční morbiditou, multiorgánovým selháním, prolongovanou hospitalizací a asociovanou mortalitou. V posledních třech dekádách došlo k exponeciálnímu rozvoji a studiu molekulárních a biologických efektů nutrice na homeostázu u kriticky nemocných pacientů. Nutriční podpora byla tradičně považována za zdroj energie potřebnou k zachování svalové hmoty a podpůrná terapie v stresovém katabolickém stavu. Recentně je nutriční terapie cílená na oslabení metabolické odpovědi na stres, prevenci buněčného oxidativního poškození a pozitivního ovlivnění imunitní reakce. Pozitivní ovlivnění kritické nemoci může být mimo jiné dosaženo časnou enterální výživou, ideálním poměrem makro a mikronutrientů a kontrolou glykemie. Časná primárně enterální výživa je považována za proaktivní terapeutickou strategii vedoucí k redukci závažnosti kritické nemoci, minimalizace komplikací, zkrácení doby hospitalizace a pozitivnímu ovlivnění outcome.
Critical Care Medicine: February 2016 - Volume 44 - Issue 2 - p 390–438
Rating:19
ELEVACE HLADINY VYSOCE SENZITIVNÍHO TROPONINU T V ČASE PŘÍJMU JE ASOCIOVÁN S NEPŘÍZNIVOU PROGNÓZOU PACIENTŮ SE SUBARACHNOIDEÁLNÍ KRVÁCENÍM:PROSPEKTIVNÍ OBSERVAČNÍ STUDIE
JONATAN ORAS , CHRISTINA GRIVANS, ANDREAS BARTLEY ET AL.
Kriticky nemocní pacienti se subarachnoideálním krvácením (SAK) vykazují frekventní asociovanou kardiální morbiditu v průběhu akutní fáze kritické nemoci. Vícero klinických studií poukazuje na asociaci mezi elevovanou hladinou kardiálních biomarkerů a nepříznivou krátkodobou prognózou, nicméně žádná prospektivní studie se nevěnuje vlivu na dlouhodobý outcome. Autoři testovali asociaci mezi elevovanou hladinou kardiálních biomarkrů: vysoce senzitivní troponin (hsTnT) a N-terminální B natriuretický peptid (NTporBNP) a dlouhodobým (1 ročním) outcome. Do studie bylo zařazeno celkem 177 pacientů, z toho inclusion kritéria splnilo 143 pacientů a následné sledování bylo úspěšné u 126 pacientů se SAK-em. Během prvních 3 dnů hospitalizace byli měřené hladiny kardiálních biomarkerů a pacienti byli sledováni v časovém období 1 rok od události. Jejich dlouhodobý outcome byl posuzován dle Glasgow Outcome Scale Extended (GOSE). Jako nepříznivý outcome byl považována hodnota GOSE ≤4. Ve sledovaném souboru mělo nepřiznívý outcome 41 pacientů a u 18 pacientů byla diagnostickována pozdní mozková ischémie (CI-DCI). Hodnoty hsTnT a NTproBNP byli signifikantně vyšší ve skupině s nepříznivým outcome a ve skupině pacientů s CI-DCI. Z analýzy byla elevovaná hladina hsTnT nezávisle asociována s nepříznivým dlouhodobým outcome.
Závěrem: elevace biomarkerů srdečního poškození - hsTnT v časné fázi kritické nemoci u pacientů se SAK-em je nezávislé asociováno s nepříznivým 1-ročním outcome. Elevace hladiny hsTnT a NTproBNP je nezávisle asociované z rizikem vzniko pozdní mozkové ischémie.
Oras et al. Critical Care (2016) 20:11
Rating:16
BRADYKARDIE BĚHEM CÍLENÉ TEPLOTNÍ TERAPIE JAKO ČASNÝ MARKER NIŽŠÍ MORTALITY A DOBRÉHO NEUROLOGICKÉHO OUTCOME U KOMATÓZNÍCH PACIENTŮ PO SRDEČNÍ ZÁSTAVĚ
JAKOB HARTVIG THOMSEN, NIKLAS NIELSEN, CHRISTIAN HASSAGER ET AL.
Bradykardie je frekventní během cíleného teplotního managementu po srdeční zástavě a je považována za fyziologickou reakci na sníženou teplotu tělesného jádra a v několika menších observačních studíích byla recentně asociována s lepším neurologickým outcome. Cílem multicentrické randomizované studie bylo objektivně posoudit asociaci bradykardie a outcome během terapeutické hypotermie po srdeční zástavě. Studie proběhla celkem na 36 JIP a ARO v celkem 10 zemích. Celkem bylo zařazeno 447 pacientů s cílenou teplotou 33°C a 430 pacientů s cílenou teplotou 36°C v sledovaném období 2010-2013. Primárním sledovaným endpointem byla 180-denní mortalita a nepříznivý neurologický outcome (cerebral performance category 3-5). Pacienti byli stratifikováni dle cílené teploty a dle minimální hodnoty srdeční frekvence (< 50, 50–59, a ≥ 60 pulzů/min) v době 12, 20, a 28 hodin od randomizace. Srdeční frekvence 50 pulzů /min a míň a 50-59 pulzů/min byla diagnostikována u 132 (30%) a 131 (29%) pacientů ve skupině 33°C a 36°C. Bradykardie ≤50 pulzů/min byla asociovaná s nižší 180-denní mortalitou a nižším rizikem nepříznivého neurologického outcome u obou skupin.
Závěrem: výsledky studie potvrzují asociaci bradykardie a dobrého neurologického outcome u rozsáhlé kohorty komatóznich pacientů po srdeční zástavě.
Crit Care Med 2016; 44:308–318
Rating:16
RIZIKOVÉ FAKTORY HEMODYNAMICKÉ NESTABILITY U PACIENTŮ LÉČENÝCH DEXMEDETOMIDINEM V INTEZIVNÍ PÉČI
CALVIN J. ICE, HEATHER A. PERSONETT, ERIN N. FRAZEE ET AL.
Incidence hypotenze a bradykardie u pacientů sedovaných dexmedetomidinem běžně přesahují 50%. Autoři v studii popisují incidenci a rizikové faktory hemodynamické nestability u pacientů sedovaných dexmedetomidinem. Do retrospektivní kohortové studie byli zařazeni pacienti v sledovaném období 1 roku. Primárním endpointem byla hemodynamická nestabilita: hypotenze - systolický tlak <80 mm Hg, diastolický tlak <50 mm Hg a bradykardie <50 tepů/min. Definovaná hemodynamická nestabilita se vyskytla u 197 z celkového počtu 300 zařazených pacientů, což vede ke kumulativní incidenci 71%. Další rizikové faktory vzniku hemodynamické nestability byli identifikovány věk, vazopresorická podpora, nízká bazální hodnota krevního tlaku a kombinovaná sedace lékama s negativním účinekm na oběhový systém.
Závěrem: Hemodynamická nestabilita je u kriticky nemocných pacientů sedovaných dexmedetomidinem frekventní . Více jak 2/3 sledované kohorty vykazovalo hypotenzi nebo bradykardii v následku na aplikaci sedace dexmedetomidinem. Výsledky poukazují na nutnou obezřetnost pri sedaci kriticky nemocných pacientů obzvláště u pacientů vyšších věkových skupin a u pacientů se vstupním nízkým krevním tlakem.
Rating:16
NUTRIČNÍ PODPORA PACIENTŮ S KRANIOTRAUMATEM
LEE-ANNE S. CHAPPLE, MARIANNE J. CHAPMAN, KYLIE LANGE ET AL.
Kritický stav po kraniotraumatu (TBI) je asociován s hypermetabolickým stavem, ačkoliv epidemiologické data popisující nutriční potřebu pacientů po TBI jsou aktuálně insuficientní. Autoři zkoumali data kriticky nemocných pacientů v prvních 12 dnech po TBI s cílem evaluovat nutriční podporu v iniciální fázi kritické nemoci. Celkem bylo zařazeno 1045 pacientů. Medián věku byl 44,5 let a 78% pacientů bylo mužského pohlaví. Medián pobytu na ICU byl 13 dnů. Většina pacientů bylo živených enterálně (94%) ačkoliv jenom 58% z dané skupiny skutečně dostalo adekvátní (vypočítanou) dávku energie a jenom 53% pacientům byla podána dostatečná dávka bílkovin. Pacienti léčeni dle protokolů měli lepší energetický příjem a vyšší příjem bílkovin a jejich šance na přežití byla vyšší (OR 0,65, p=0.043). Energetický příjem a příjem bílkovin nebyl nicméně přímo asociován s mortalitou pacientů, ačkoliv vyšší příjem E a bílkovin byl asociován s kratší dobou hospitalizace v intenzivní péči a taky celkovou dobou hospitalizace.
Závěrem: nutriční deficit je běžný u pacientů s TBI v intenzivní péči a tento deficit je asociován s prolongovanou dobou hospitalizace.
Chapple et al. Critical Care (2016) 20:6
Rating:16
DIASTOLICKÉ SRDEČNÍ SELHÁNÍ:DIAGNOSTIKA A TERAPIE
ALINA NICOARA A MANDISA JONES-HAYWOOD
Přehledový review článek věnující se tématu diagnostiky a aktuální terapii diastolického srdečního selhání, nebo selhání se zachovalou ejekční frakcí (DHF). DHF je aktuálně nejfrekventnější formou srdečního selhání. Ačkoliv je diastolická dysfunkce pořád považovanou za základní příčinu stavu, je v dnešní době na DHF pohlíženo jako na komplexní klinický syndrom s heterogenní patofyziologii v kombinaci s etrakardiálními komorbiditami. Alterace ventrikuloarteriální synergie má důkežitou roli v omezené hemodynamické odpovědi na fyzickou zátež. Absence diastolické dysfunkce v klidu nevylučuje přítomnost DHF u pacienta. Bohužel aktuálně je jenom minimální progres v EBM efektivní terapii pacientů s DHF. Předpokládá se, že tento minimální progres je z důvodu vysoké heterogenity pacientů sledovaných v klinických studiích. Pochopení fenotypické heterogenity a multifaktoriální patofyziologie DHF může vést k pokroku v terapeutických cílech v budoucnu. Aktuálně je klíčem terapie agresivní management přispívajících faktorů.
Curr Opin Anesthesiol 2016, 29:61–67
Rating:15
NOVÉ MOŽNOSTI LÉČBY KLOSTRIDIOVÉ KOLITIDY
PAUL WALTZ A BRIAN ZUCKERBRAUN
Review článek věnující se aktuální terapii klostridiových infekcí ve světle EBM. Infekce klostridiem difficile (CDI) má vzrůstající incidenci, vysokou míru rekurence a je asociovaná s markantní morbiditou a mortalitou. Závažnost nemoci kolísá od lehké formy až po težkou s přidruženými komplikacema. Aktuální základní postupy v terapii CDI jsou tekutinová resuscitace, podpora a léčba orgánové dysfunkce, odstranění vyvolávající příčiny a ATB terapie. Aktuálně jsou ve vývoji nové ATB společně s cílenou imunoterapii s cílem neutralizace toxinů. Alternativní chirurgické terapeutické postupy, kromě subtotální kolektomie můžou vést k nižší chirurgické morbiditě.
Curr Opin Crit Care 2016, 22:000–000
Rating:16
27.2.2016
