Monitoring článků - březen 2015

 Dexmedetomidin vede k redukci poruchy mikrocirkulace v experimentálním modelu sepsi na animálním modelu

Marcos L. Miranda, Michelle M. Balarini, Eliete Bouskela

Dexmedetimidin, agonista α-2 adrenergních receptorů, je v dnešní klinické praxi běžně používán u septických pacientů, ačkoliv jeho efekt na mikrocirkulární dysfunkce není dostatečně prozkoumán. Autoři testovali efekt dexmedetomidinu na mikrocirkulaci in vivo na experimentálním septickém animálním modelu (křeček). Celkem 49 subjektů bylo randomizováno do skupin: 1 - kontrolní skupina, 2 - neendotoxemický subjekt léčený fyziologickým roztokem, 3 - neendotoxemický subjekt léčený dexmedetomidinem, 4 - endotoxemický subjekt (lipopolysaccharid 1.0 mg/kg) léčený fyziologickým roztokem a 5 - endotoxemický subjekt (lipopolysaccharide 1.0 mg/kg) léčený dexmedetimidinem. Intravitální mikroskopie tkáňové kožní řasy umožnila kvantitativní analýzu mikrovaskulárních proměnných a venózního rollingu a adheze leukocytů. Dále byl sledován střední arteriální tlak, srdeční frekvence, arteriální krevní plyny a koncetrace laktátu. Podání lipopolysacharidu vedlo k zvýšenému rolling, adheze leukocytů a snížení kapilární perfuze. Dexmedetomidin signifikantně oslabil účinky lipopolysacharidu.
Závěrem: Dexmedetomidin signifikantně oslabil/redukoval lipopolysacharidem indukované interakce na úrovni leukocyt-endotel, co bylo spojené se signifikantní redukci poruchy kapilární perfuze, co poukazuje na možný benefitní efekt demedetomidinu na mikrocirkulaci u "endotoxemického zvířete".

Anesthesiology 2015; 122:619-30

Rating:18

Vysokofrekvenční ventilace nemá benefit na mortalitu pacientů s ARDS ve srovnání s konvenční protektivní ventilací: meta-analýza

Souvik Maitra, Sulagna Bhattacharjee, Puneet Khanna et al.

Navzdory implementaci protektivní umělé plicní ventilace zůstává mortalita asociovaná s ARDS vysoká. Je proto důležité porovnat konvenční a nekonvenční metody umělé plicní ventilace a jejich vztah na mortalitu. Autoři přináší meta-analýzu randomizovaných kontrolovaných studií k posouzení vysokofrekvenční oscilační ventilace ve srovnání s konvenční protektivní ventilací na mortalitu pacientů s ARDS. Celkem bylo analyzovaných 7 studií o celkovém množství 1759 pacientů s ARDS. Primárním outomce byla 30-denní mortalita, sekundárním outcome byla délka pobytu v intenzivní péči, délka umělé plicní ventilace, potřeba následné péče a komplikace spojené s péčí. Z analýzy: HFOV neposkytovala benefit v 30-denní mortalitě (386 z 886 v skupině HFOV vs. 368 z 873 v skupině s konvenční ventilaci) ve srovnání s konvenční ventilaci. HFOV může vést k prodloužení umělé plicní ventilace, kde střední rozdíl byl 1.18 dne. Incidence refrakterní hypoxémie byla signifikantně nižší v skupině s HFOV, zároveň HFOV nebyla asociovaná s barotraumatem a refrakterní hypotenzí.
Závěrem: HFOV by neměla být používaná rutinně u dospělých pacientů s ARDS jako primární ventilační strategie místo konvenční protektivní plicní umělé plicní ventilaci.

Anesthesiology 2015; 122:841-51

Rating:18

Časná cílená terapie (EGDT - early goal-directed therapy) pacientů v septickém šoku

Paul R. Mouncey, Tiffany M. Osborn, G. Sarah Power et al.

Časná cílená terapie (EGDT) je dle mezinárodních guidelines doporučená k resuscitaci pacientů v časné fázi septického šoku. Přetrvává nicméně nejistota o účinnosti EGDT. Autoři přináší randomizovanou studii o efektivnosti a nákladovosti EGDT. Pacienti byli randomizováni do skupiny EGDT (6 hodinový resuscitační protokol) vs. běžná péče. Primárním klinickým outcome byla 90-denní mortalita. Z celkového počtu 1260 zařazených pacientů bylo 630 ve skupině EGDT a 630 v skupině s běžnou péči. 90-denní mortalita byla 29,5% v skupině s EGDT a 29,2% v skupině s běžnou péči. Vyšší intenzita péče v EGDT skupině byla v důsledku vyššího množství intravenózních infuzí, vazoaktivní terapie, transfuzí EBR a byla reflektována v signifikantně horším skóre orgánové dysfunkce, delší dobou kardiovaskulární podpory a delším pobytem v intenzivní péči. Nebyli identifkované žádné rozdíly v sekundárních outcome, včetně kvality života nebo incidence nežádoucích účinků. EGDT vedla k signifikantně vyšším nákladům na péči a pravděpodobnost finanční efektivity byla nižžší jako 20%.
Závěrem: u časně identifikovaných septických pacientů, kterým byli časně podány intravenózní antibiotika abyli adekvátně tekutinově resuscitováni striktně dle protokolu EGDT tento postup nevedl k zlepšení outcome.

This article was published on March 17,2015, at NEJM.org.DOI: 10.1056/NEJMoa150089

Rating:20

Efektivita a bezpečnost citrátové antikoagulace ve srovnání s heparinem u pacientů s akutním renálním selháním (AKI) a potřebou eliminanční terapie (RRT)

Fabien Stucker, Belen Ponte, James Tataw et al.

Systémová antikoagulace je často potřebná k prevenci krevního srážení v okruhu a ve filtru u pacientů s RRT v intenzivní péči. Regionální citrátová (RCA) antikoagulace nevede k ovlivnění systémové antikoagulace a prodlužuje životnost filtru, nicméně představujě určité riziko ve smyslu metabolických nežádoucích asociovancýh účinků. Autoři v randomizované studii srovnávali účinnost a bezpečnost regionální citrátové antikoagulace ve srovnání s antikoagulaci heparinem. Celkem bylo zařazeno 103 pacientů s AKI vyžadujících RRT. Primárním endpointem byla efektivní dodána denní dávka RRT během prvních 3 dní RRT a životnost filtru. Sekundárním sledovaným endpointem byla 28-denní a 90-dennní mortalita a incidence těžkých metabolických a krvácivých komplikací. Medián trvání RRT byl 3 dny, efektivní dodaná dávka RRT byla v RCA skupině 29 ± 3 a 27 ± 5 mL/kg/hr v skupině s heparinem. Životnost filtru byla 49 ± 29 (RCA) versus 28 ± 23 hodin (Heparin). Přežití bylo 80-74% v RCA skupině a 74-73% v skupině s heparinem. Poruchy vnitřního prostředí, iontové rovnováhy a acido-bázické rovnováhy ve skupině s RCA byli statisticky a klinicky nevýznamné a přechodné.
Závěrem: výsledky studie prokazují superioritu RCA ve srovnání s heparinovou antikoagulací v dodané dávce RRT a životnosti filtru. RCA je bezpečná terapeutická modalita, nicméně nevedla k přímému ovlinění krátkodobého přežití.

Stucker et al. Critical Care (2015) 19:91

Rating:18

Terapie aspirinem u pacientů s ARDS je asociovaná s redukcí mortality v intenzivní péči

Andrew J Boyle, Stefania Di Gangi, Umar I Hamid et al.

ARDS je častý klinicky syndrom a je asociovaný s vysokou mortalitou a dlouhodobou morbiditou. Aktuálně není známá efektivní farmakologická terapie. Recentě vedla terapie aspirinem k redukci rizika vzniku ARDS, nicméně efekt aspirinu na rozvinuté ARDS není znám. Autoři přináší prospektivní studii k posouzení terapie aspirinem na ARDS. Celkem bylo zařazeno 202 pacientů s ARDS, z toho 56 (28%) medikovalo aspirin přednemocničně, nebo v průběhu hospitalizace. Z analýzy vedla terapie aspirinem k redukci ICU mortality. Mezi ostatní faktory které predikovali mortalitu byla terapie vazopresory a APACHE II skore.
Závěrem: terapie aspirinem byla asociovaná s redukcí ICU mortality. Data ze studie jako první demonstrují potenciální protektivní roli aspirinu u pacientů s ARDS. Je potřeba dalších klinických studií k evaluaci role aspirinu jako potenciální farmakologické intervence v terénu ARDS.

Boyle et al. Critical Care (2015) 19:109

Rating:18



 

29.3.2015

Zpět