Monitoring článků - únor 2016
Aktuální přehled odborné literatury v oblasti sepse.
Intraoperační transfuzní praxe v Evropě
J. Meier, D. Filipescu, S. Kozek-Langenecker a ETPOS collaborators (Štourač P., Harazim H., Kosinová M., Smékalová O., Klučka J. et al.)
Transfuze allogení krve ma vliv na outcome pacienta v perioperačním období. Navzdory dostupnosti transfuzních guidelines se transfuzní praktiky liší v závislosti od indikujícího lékaře, oddělení, nemocnice a dokonce státu. Cílem multicentrické observační studie bylo popsat množství transfundovaných EBR (koncetrát erytrocytů) a transfuzních přípravků v intraoperačním období a popsat faktory determinující transfuzní praxi v Evropě. V celkem 126 zapojených centrech bylo do studie zahrnuto celkem 5803 pacientů u kterých byla podána alespoň jedna EBR v průběhu operace ve sledovaném 3-měsičním období v roce 2013. Transfuze byla podána u 1,8% pacientů operovaných ve sledovaném období, z toho 59% transfuzí bylo aplikováno z důvodu fyziologického triggeru – nejčastěji hypotenze (55.4%), nebo tachykardie (30.7%). Samotná hladina hemoglobinu jako transfuzní trigger byla použita jenom u 8,5% pacientů. Střední hodnota hemoglobinu před transfuzní terapií byla 8.1 g/dl a střední hodnota posttransfuzního Hg byla 9.8g/dl. Průměrná hodnota intraoperačně aplikovaných EBR byla 2,7 jednotky (medián 2 jednotky).
Závěrem: ačkoliv jsou transfuzní guidelines ESA (European Society ofAnaesthesiology ) implementovány v Evropě je vzhledem na transfuzní trigger Hg 7-9g/dl stále urgentní potřeba edukace k dodržování a implementaci daného doporučení do klinické praxe.
Br. J. Anaesth. (2016) 116 (2): 255-261.
Rating:19
Outcome dvou studií saturace kyslíku u předčasně narozených novorozenců
The BOOST-II Australia and United Kingdom Collaborative Groups
Bezpečná hodnota saturace kyslíku u nedonošených novorozenců je kontroverzní. Ve 2 studiích v Austrálii a v UK byli předčasně narozeni novorozenci randomizováni do skupiny s cílenou saturací O2 85%-89% vs skupina s cílenou saturaci 91-95%. Oxymetry revidované a rekalibrované během enrollmentu. Primárním outcomem byla mortalita nebo disabilita v korigovaném věku 2 roky. Po zahrnutí 1135 pacientů (Austrálska větev – všechny oxymetry) a 973 pacientů (UK) byla dle výsledku interim analýzy studie zastavena pro vyšší mortalitu ve korigovaném 36 týdnu. Mortalita nebo disabilita byla v Austrálske větvi diagnostikována u 247 dětí z 549 (45%) v nižší SaTO2 skupině vs 217 z 545 dětí (39.8%) ve skupině s vyšší cílenou SaTO2 (p=0.1). V UK větvi (jenom revidované oxymetry) byla mortalita nebo disabilita detekována u 185 z 366 pacientů (50,5%) ve skupině s nižší cílenou SaTO2 vs. 164 z 357 (45,9%) ve skupině s vyšší cílenou SaTO2. V post hoc kombinované analýze se úmrtí nebo disabilita vyskytla u 492 z 1022 pacientů (48,1%) v skupině s nižší cílenou SaTO2 vs. 437 z 1013 (43,1%) ve skupině s vyšší cílenou SaTO2.
Závěrem: cílení terapie k udržení nižší hladiny SaTO2 (85-89%) vs. cílení k udržení hladiny 91-95% SaTO2 vedla k nesignifikantní vyšší mortalitě a disabilitě ve věku 2 let nicméně v post hoc analýze vedla nižší cílená hodnota SaTO2 k signifikantnímu zvýšení rizika mortality a disability.
Rating:18
Normokalorická vs. hypokalorická výživa u pacientů v intenzivní péči: systematické review a meta-analýza
Paul E. Marika Michael H. Hooper
Aktuální guidelines doporučují denní příjem E v rozmezi 80-100% predikované hodnoty (normokalorický cíl). Recentní studie posuzující hypokalorický nutriční cíl zpochybňují tento postup. Autoři proto přináší meta-analýzu studií srovnávající normokalorický vs. hypokalorický přístup u pacientů v intenzivní péči.Celkem bylo do analýzy zahrnuto 6 studií (2 517 pacietů) s mediánem věku 53 ± 5 let a mediánem BMI 29.1 ± 1.5 kg/m2.Sledované parametry byli výskyt nozokomiálních infekcí, nemocniční mortalita, délka pobytu v intenzivní péči a počet dnů bez umělé plicní ventilace. 2 studie srovnávali normokalorický přístup (77% cílů vs trofickou výživu (20% kalorického cílu) a 4 studie srovnávali normokalorický přístup (72%) vs permisivní underfeeding (49%). Celkovo nebyl identifikován rozdíl mezi incidencí infekčních nozokomiálních komplikací, nemocniční mortalitou a délkou pobytu v intenzivní péči.
Závěrem: z analýzy daného souboru pacientů nebyl identifikován rozdíl ve výskytu nozokomiálních infekcí, nemocniční mortalitou, délkou pobytu v intenzivní péči a počtem dnů bez umělé plicní ventilace.
Intensive Care Med (2016) 42:316–323
Rating:18
Vyšší versus nižší cílená hodnota krevního tlaku během vazopresorické podpory v šoku:multicentrická randomizovaná kontrolovaná pilotní studie
François Lamontagne, Maureen O. Meade, Paul C. Hébert et al.
Hypotenze v šokovém stavu může negativně přispívat k insuficientní dodávce kyslíku, orgánovému poškození a smrti. Autoři v pilotní studii (OVATION – Optimal Vasopressor Titration) testovali vliv cílení vazopresorické podpory s cíleným nižším MAP (60-65 mmHg) vs. vyšším MAP (75-80 mmHg).Autoři sledovali deviace z protokolizované terapie, výskyt srdečních arytmií a mortalitu ve skupinách. Celkem bylo do studie zařazeno 118 pacientů (11 center). Mortalita mezi skupinama nebyla signifikantně odlišná (30 vs 33% p=0,84). Mezi pacienty ve věku ≥75 let byla nižší cílená hodnota MAP (60-65 mmHg) asociovaná s redukovanou nemocniční mortalitou (13 vs 60% p=0.03), nicméně tento efekt nebyl pozorován u mladších pacientů.
Intensive Care MedDOI 10.1007/s00134-016-4237-3
Rating:18
Expertní doporučení k managementu kardiogenního šoku u pediatrických pacientů
Olivier Brissaud, Astrid Botte, Gilles Cambonie et al.
Akutní cirkulační selhání – kardiogenní šok je u dětských pacientů málo frekventní. Recentně bylo publikováno doporučení k terapii kardiogenního šoku u dospělých pacientů - Levy et al. Ann Intensive Care 5(1):52, 2015; Levy et al. Ann Intensive Care 5(1):26, 2015), nicméně doporučení pro pediatrickou subpopulaci chybí. Autoři proto přináší expertní doporučení k managementu kardiogenní šoku. Guideline je rozdělen do 4 oblastí: časná diagnostika a časné známky šokového stavu, management a terapeutické cíle, monitorace hemodynamických a biologických proměnných a cirkulační podpora (indikace, techniky, organizace a kritéria transportu. Podstata managemetu je primárně založena na klinickém a echokardiografickém zhodnocení. Jenom několik léků je považováno (publikováno jako efektivní v dané indikaci u pediatrických pacientů). Pediatričtí pacienti v kardiogenním šoku jsou kriticky nemocní a měli by být opakovaně vyšetřeni intenzivistou, kardiologem a pediatrem. Autoři poukazují na multidisciplinární podstatu managementu kardiogenního šoku u pediatrických pacientů a upozorňují na nutnost efektivní komunikace mezi emergentnímu asistenčními týmy, mobilní pediatrickou jednotkou, pediatrickým urgentním příjmem, oddělením pediatrické kardiologie, kardiochirurgie a intenzivní péče.
Brissaud et al. Ann. Intensive Care (2016) 6:14
Rating:16
30.4.2016
