Monitoring článků - květen 2016

Enterální vs. parenterální nutrice u kriticky nemocných: update systemtického review a meta-analýzy randomizovaných studií

Gunnar Elke, Arthur R. H. van Zanten, Margot Lemieux et al.

Enterální nutrice (EN) je doporučená jako preferenční cesta nutriční terapie u kriticky nemocných pacientů ve srovnání s parenterální nutricí (PN). Recentní rozsáhlá randomizována studie srovnávající EN a PN nebyla schopna identifikovat superioritu EV a outcome pacientů ve skupinách byl srovnatelný. Cílem review bylo zhodnotit efekt nutriční podpory (EN vs. PN) na outcome kriticky nemocných. Do analýzy blo celkem zahrnuto 18 randomizovaných studií (RCT) (3347 pacientů). Primárním outcome byla celková mortalita a sekundární outcome byl výskyt infekčních komplikací, délka hospitalizace (LOS) a potřeba a délka umělé plicní ventilace. Z výsledků analýzy nebyl identifikován statisticky signifikantní rozdíl v mortalitě mezi skupinami (1.04, 95 % CI 0.82, 1.33, P = 0.75). EN ve srovnání s PN byla asociována se signifikantní redukcí infekčních komplikací (RR 0.64, P = 0.004). EN byla taky asociována s redukcí délky hospitalizace v intenzivní péči, nicméně celková doba hospitalizace a potřeba a délka umělé plicní ventilace byla srovnatelná mezi skupinami.

Závěrem: u kriticky nemocných nevedla EV ve srovnání s PN k signifikantní redukci mortality, nicméně byla asociována s redukcí infekčních komplikací a redukcí délky pobytu v intenzivní péči.

Elke et al. Critical Care (2016) 20:117

Rating:19

Efektivita a bezpečnost inhibitorů protónové pumpy k profylaxi stresového vředu u kriticky nemocných pacientů: systematické review a meta-analýza randomizovaných studií

Fayez Alshamsi, Emilie Belley-Cote, Deborah Cook et al.

Indikace a aplikace inhibitoru protónové pumpy (PPI) a antagonistů H2 receptorů s cílem profylaxe a redukce krvácení z horního GIT u kriticky nemocných by měla být postavena na jejich efektivitě a bezpečnosti. Autoři v review a meta-analýze hodnotí bezpečnost a efektivitu H2-blokátorů a PPI u kriticky nemocných. Do analýzy bylo zařazeno celkem 19 studií (2117 pacientů). PPi vykazovali vyšší efektivitu v redukci závažného (RR 0.39; P = 0.002) a taky krvácení z GIT celkově (RR 0.48; P < 0.0001) ve srovnání s H2-blokátory. Terapie PPI nevedla k signifikantnímu riziku pneumonie (RR 1.12; P = 0.39), neovlinila celkovou mortalitu (RR 1.05; P = 0.61) a nevedla k ovlivnění délky pobytu v intenzivní péči.

Závěrem: PPI ve srovnání s H2-blokátory vykazovali vyšší efektivitu v prevenci krvácení z GIT bez negativního zvýšení rizika pneumonie a/nebo mortality.

Alshamsi et al. Critical Care (2016) 20:120

Rating:18

Mozková oxymetrie během srdeční zástavy: multicentrická studie hodnotící neurologický outcome a přežití pacientů

Sam Parnia, Jie Yang, Robert Nguyen et al.

Srdeční zástava je asociována se signifikantní morbiditou a mortalitou vzhledem na mozkovou ischémii. Autoři ve studii testovali hypotézu vlivu zvýšené regionální mozkové oxygenace na ovlivnění obnovení funkčního oběhu (return of spontaneous circulation - ROSC), přežití a neurologických funkcí v době propuštění do domácí terapie. Do prospektivní multicentrické studie bylo zařazeno celkem 5 center v USA a v Spojeném království. Kritériá pro zařazení do studie byla srdeční zástava u dospělých pacientů vyžadující resuscitaci delší jak 5 minut ve sledovaném časovém období 2011-2014. Přežití s uspokojivým neurologickým nálezem bylo definované jako cerebral performance skóre 1-2. Z celkového počtu 504 srdečních zástav splnilo inclusion kritéria pro zařazení do studie 183 pacientů (36%). Celkem u 62 z 183 (33,9%) pacientů došlo k ROSC a v době propuštení vykazovalo 13 z 183 pacientů (7,1%) uspokojivý neurologický outcome. Vyšší hodnoty střední regionální mozkové oxymetrie byli asociovány s vyšší ROSC (51.8% ± 11.2% vs 40.9% ± 12.3%, p < 0.001) a cerebral performance skóre 1-2 vs. 3-5 (56.1% ± 10.0% vs 43.8% ± 12.8%, p < 0.001).

Závěrem: real-time cerebrální oxymetrie poskytuje možnost neinvazivního měření oxygenace během kardiopulmonální resuscitace. Vyšší hodnoty mozkové oxygenace byli asociovány s vyšším procentem ROSC a lepším neurologickým outcome v době po propuštění. Dosažení vyšší regionální mozkové oxygenace během resuscitace může vést k pozitivnímu ovlivnění outcome pacientů se srdeční zástavou.

Crit Care Med 2016; XX:00–00

Rating:17

Prednemocniční aplikace kyseliny tranexamové u traumatizovaných pacientů

Arasch Wafaisade, Rolf Lefering, Bertil Bouillon et al.

Data věnované přednemocniční aplikaci kyseliny tranexamové u traumatizovaných pacientů jsou aktuálně insuficientní. Cílem studie bylo zhodnotit asociaci mezi přednemocniční aplikaci kyseliny tranexamové (TXA) u traumatizovaných pacientů a outcomem. Do studie byli zařazeni pacienti v sledovaném období 2012-2014 dle Německého Traumatologického registru a skupina s předoperační aplikací TXA bylo srovnána s kontrolní skupinou. V obou skupinách byl shodný počet pacientů (n=258). Mezi skupinami nebyla statisticky signifikantní odchylka v demografické charakteristice a závažnosti traumatu (střední hodnota Injury Severity Score 24 ± 14 [TXA] vs. 24 ± 16 [control]). Majorita traumat byla tupé poranění (90,3 vs. 93,0% v jednotlivých skupinách). Mezi přednemocniční péčí nebyl signifikantní rozdíl vprocentu intubací, inserci hrudních drénů, podaných infuzních roztoků a procentu pacientů léčených katecholaminy. Během terapie na oddělení urgentního příjmu pacientů v TXA skupině bylo aplikováno méně krevních transfuzí a mražené plasmy nicméně bez dosažení statistické významnosti. Incidence sepse, trombembolismu, orgánové dysfunkce bylo srovnatelné mezi skupinami. Časná mortalita (24-hodinová) byla signifikantně nižší v TXA skupině (5,8% vs. 12,4% p=0.01). Celková nemocniční mortalita byla srovnatelná (14,7% vs. 16,3% p=0.72).

Závěrem: aplikace TXA byla asociována s prodloužením doby přežití a vedla k signifikantnímu zvýšení časného přežití. Výsledky studie podporují přednemocniční aplikaci TXA težce traumatizovaným pacientům.

Wafaisade et al. Critical Care (2016) 20:143

Rating:16

Restriktivní versus liberální transfuzní terapie v perioperační a akutní péči: systematické review a met-analýza randomizovaných kontrolovaných studií

Frédérique Hovaguimian a Paul S. Myles

Transfuzní terapie je asociovaná se signifikantní morbiditou a mortalitou. Restriktivní cut-off k transfuzní léčbě může nicméně ohrozit pacienty s nižší mírou tolerance anémie. Autoři přináší srovnání - systematické review a meta-analýzu randomizovaných kontrolovaných studií (RCT) k posouzení liberální versus restriktivní transfuzní terapie v perioperační péči a akutní fázi kritické nemoci. Rizikové faktory byli sledované v 30-denním období a byli definované jako nežádoucí účinky vzniklé na podkladě nedostatečné dodávky kyslíku (myokardiální, renální, mesenterická a periférní ischemické poškození, arytmie, nestabilní angína), dále byla sledována mortalita a výskyt infekčních komplikací. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 33 studií. U pacientů podstupujících kardiovaskulární chirurgický výkon vedla restriktivní strategie k mírnému negativnímu ovlivnění nežádoucích účinků následkem nedostatečné dodávky kyslíku (RR 1.09), mortality (RR 1.39). Podobné výsledky byli detekovány taky v podskupině geriatrických pacientů podstupujících ortopedický výkon (nedostatečná dodávka kyslíku, RR 1.41, mortalita, RR 1.09) nicméně tento rozdíl nebyl detekován s populaci kriticky nemocných pacientů. Mezi výskytem infekcí nebyl detekován statisticky signifikantní rozdíl.

Závěrem: restriktivní transfuzní terapie by měla být u vysoce rizikových pacientů podstupujících rozsáhlý chirurgický výkon použita obezřetně.

Anesthesiology 2016; 125:00-00

Rating:17

31.7.2016

Zpět