Monitoring článků - únor 2015
Aktuální přehled odborné literatury v oblasti sepse.
Neurologický outcome v poresuscitační péči u pacientů s výskytem myoklonů po srdeční zástavě
David B. Seder, Kjetil Sunde, Sten Rubertsson et al.
Restrospektivní studie na celkovém počtu 2532 pacientů (2002-2012) v poresuscitační péči k zhodnocení prognostického významu výskytu myoklonů v poresuscitační intenzivní péči. Z celkového počtu bylo 88% léčených terapeutickou hypotermií a u 18% (471) z nich byl diagnostikován výskyt myoklonů. Pacienti s myoklonem vykazovali delší čas k iniciaci profesionální KPR (8,6 vs. 7min) a presentovali se méně frekventně ventrikulární tachykardii/fibrilaci, zástavou oběhu v přítomnosti svědků, nebo okamžitou laickou resuscitací. EEG zobrazili myoklonus v kombinaci s epileptickou aktivitou u 209 případů z 374 (55%), včetně epileptického statu u 27% (102 z 374). Dobrý outcome (Cerebral performance Category 1-2) v době propuštění byl diagnostikován u 9% pacientů s myoklonem, a méně často při myoklonu v kombinaci s epileptickou aktivitou (2% vs. 15%). Pacienti s myoklonem a dobrým outcome byli signifikantně mladší (53,7 vs 62,7 let), měli častěji iniciální rytmus ventrikulární tachykardii/fibrilaci (81% vs. 46%), kratší čas ischémie (18,9 vs. 26,4 min.), více srdečních zástav v přítomnosti svědků (91% vs. 77%) a méně DNR kategorizací (7 vs. 78%).
Závěrem: 9% pacientů po srdeční zástavě s myoklonem vykazovali dobrý funkční outcome, byli to především pacienti bez epiletoformní aktivity a s prolongovanou hospitalizací. Časné úmrtí se vyskytovalo primárně po odnětí terapie. Zůstává nejasné jestli prolongovaná terapie může vést k zlepšení klinického outcome, nicméně myoklonus sám o sobě nemá být považován za známku nezvratného negativního stavu.
Mangement anesteziologické a intenzivní péče u pacientů se subarachnoideálním krvácením: přehled praxe v Evropě
Lionel J. Velly, Federico Bilotta, Neus Fa`bregas et al.
Vícero aspektů perioperační péče u pacientů se subarachnoideálním krvácením z aneuryzmatu (SAH) zůstává kontroverzními. Dotazníková elektronická studie k posouzení aktuální praxe v Evropě. Kompletní data byli dodané od celkem 268 center, z kterých 81% léčilo SAH časně (do 24 hod). Celkem 61% center léčilo SAH ve více jak 60% coilingem, 19% center vykazovalo více jako 60% SAH léčených clippingem a 16% center využívalo obě metody ekvivalentně. Nebyl identifikován žádný cílený arteriální tlak během coilingu, dočasného clippingu nebo u pacientů bez detekovaných vazospasmů po ošetření aneurysmatu. Téměř všichni respondéři používají v péči o SAH nimodipin (97%), 21% implementuje do terapie statiny a 20% magnesium jako prevenci vasospazmů. Jedna čvtrtina respodéřů používá samotné intraarteriální vazodilatační léčiva, 5% cerebrální angioplastiku a 48% jejich kombinaci. Nejčastěji úživaným intraarteriálním vazodilatačním léčivem byl nimodipin (82%), ve 23% byl použit milrinone a v 19% papaverin. Více jak 44% respondentů implementovalo do terapie 3H přístup vs. 30% indukovanou hypertenzii k léčbě vasospazmů samostatně.
Eur J Anaesthesiol 2015; 32:168–176
Propofol zvyšuje morbiditu a mortalitu v sepsi na experimentálním animálním modelu
Martin Schläpfer. Tobias Piegeler, Randal O Dull et al.
Těžká sepse je asociovaná v přibližne 50% mortalitou navzdory vysokým léčebným nákladům. Většina pacientů vyžaduje podporu vitálních funkcí včetně umělé plicní ventilace a propofol je běžně používaným lékem k sedaci pacientů na umělé plicní ventilaci. Volatilní anestetika vykazují pozitivní efekt na potlačení zánětlivé reakce a můžou poskytovat potenciální imunomodulační benefit během intra-abdominální sepse na animálním modelu. Autoři testovali efekt propofolu ve srovnání s volatilními anestetiky na experimentálním septickém animálním modelu. Septické zvířata (potkan) sedované propofolem vykazovaly střední čas přežití 12 hodin ve srovnání více jak 56% zvířat sedovaných volatilním anestetikem přežilo iniciálních 24 hodin. Po 18 hodinách byl base excess signifikantně nižší ve skupině s propofolem (−20.6 ± 2.0) ve srovnání se skupinou s volatilními anestetiky ( izofluran -11.7 ± 4.2, sevofluran -11.8 ± 3.5, desfluran -14.2 ± 3.7). Plasmatická hladina endotoxinu v 12-té hodině byla více jak 2x vyšší ve skupině s propofolem než ve srovnání se skupinou sedovanou izofluranem. Také plasmatické hladiny zánětlivých mediátorů (TNF-α - tumor necrosis factor-α, interleukin-1β, interleukin-10, CXCL-2, interferon-γ a high mobility group protein-1) byly vyšší ve srovnání se skupinou sedovanou izofluranem.
Závěrem: autoři přináši první studii poukazující na možný benefit volatilních anestetik v sedaci u septických pacientů ve srovnání s propofolem. Výsledky poukazují , že volatilní anestetika můžou dramaticky ovlivnit outcome a potlačit zánětlivou reakci ve srovnání s propofolem. Hlavním mechanismem odpovědným za nežádoucí účinky propofolu může být zvýšení plasmatické hladiny endotoxinu, co vede následně k závažné hypotenzi nereagující na tekutinovou resuscitaci.
Critical Care doi:10.1186/s13054-015-0751-x
Dexmedetomidin versus standardní sedace propofolem a midazolamem v intenzivní péči - ekonomické zhodnocení
Heidi Turunen, Stephan M Jakob, Esko Ruokonen et al.
Dexmedetomidin ve dvou evropských randomizovaných zaslepených studiích (Prodex a Midex) vykazoval non-inferioritu ve srovnání s propofolem a midazolamem v dosažení cílené hladiny sedace u uměle ventilovaných pacientů. Dexmedetomidin dále vedl ke zkrácení doby extubace ve srovnání se standartními sedativy, co může vést k snížení nákladů na intenznivní péči. Analýzou dostupných dat vychází sedace dexmedetomidinem ekonomicky výhodnější ve srovnání se standartními sedativy.
Critical Care doi:10.1186/s13054-015-0787-y
28.2.2015
