Monitoring článků - srpen 2013
Aktuální přehled odborné literatury v oblasti sepse.
Mírná hypotermie vede k redukci kardiovaskulární a plicní dysfunkce během experimentální endotoxémie
Michael Schwarzl, Sebastian Seiler, Markus Wallner et al.
Randomizovaná kontrolovaná animální (prase) studie k posouzení efektu mírné hypotermie na kardiovaskulární a respirační funkce během experimentální endotoxémie. Endotoxémie byla dosažena 4-hodinovou infuzí lipopolysachardu, kde byla zvířata na začátku infuze randomizována do skupin: normotermická skupina (38°C, n = 7) a skupina s mírnou hypotermií (33°C, n = 6). Srdeční výdej byl nižší v hypotermické skupině, nicméně systémová vaskulární rezistence a SvO2 byla vyšší v hypotermické skupině. Plasmatická hladina noradrenalinu byla zvýšená jenom v normotermické skupině a plasmatické hladiny cytokinů se v skupinách lišili jenom nesignifikantně. Závěrem: mírná hypotermie vedla v průběhu expermentální endotoxémie k redukci kardiální a respirační dysfunkce a k potlačení sympatické aktivity.
Rating:16
Klonidin a Dexmedetomidin zvyšují presorický efekt noradrenalinu v terénu experimentální sepse
A. Geloen, K. Chapelier, A. Cividjian et al.
Během septického šoku jsou vazopresory jedným ze základních resuscitačných léků. V šokovém stadiu jsou někdy nevyhnutné excesivní dávky vazopresorů z důvodu vaskulární desensitizace, jejíž mechanizmus je jenom částečně objasněn. Autoři přináší experimentální animální (potkan) studii (pilotní) k zhodnocení účinku α-2 agonistů a jejich efektu na presorickou odpověď v návaznosti na podání lipopolysacharidu. Klonidin a dexmedetomidin samotatně neměli signifikantní efekt na presorický efekt noradrenalinu, nicméně v návaznosti na podání lipopolysacharidu vedlo jak podání klonidinu tak dexmedetomidinu k výraznému zesílení presorické reakce noradrenalinu.
Rating:19
Restriktivní versus liberální transfuzní strategie u starších kriticky nemocných pacientů na umělé plicní ventilaci: randomizovaná pilotní studie
Timothy S. Walsh, Julia A. Boyd, Douglas Watson et al.
Cílem studie bylo porovnat koncentraci hemoglobinu, množství transfuzních jednotek (ERY) a outcome pacientů při liberální nebo restriktivní transfuzní strategii u anemických (Hb ≤ 90 g/L) kriticky nemocných pacientů ( ≥ 55 let) na umělé plicní ventilaci ( ≥ 4 dny). 100 pacientů bylo randomizovaných do restriktivní skupiny (triger Hg 70g/l s cílem 71-90g/l) a liberální (triger 90g/l, s cílem 91-110g/l). Závažnost onemocnění a komorbidit byla signifikantní (ICHS 32%). Žádné signifikantní rozdíly v orgánové dysfunkci, délce umělé plicní ventilace, incidence infekčních a kardiovaskulárních komplikací nebyly pozorovány během pobytu v intenzivní péči nebo v následném follow-up. Následná 180-denní mortalita byla vyšší v liberální skupině (55%) oproti restriktivní skupině (37%).Vzhledem na velikost souboru je výsledek málo signifikatní a vyžaduje potvrzení ve větší randomizované studii.
Rating:18
Prokalcitonin versus C-reaktivní protein v cílené antibiotické terapie v sepsi
Carolina F. Oliveira, Fernando A. Botoni, Clara R. A. Oliveira et al.
Randomizovaná studie k posouzení cílené antibiotické terapie u septických pacientů v intenzivní péči. Pacienti v těžké sepsi a septickém šoku byli randomizováni do dvou skupin: prokalcitoninová a skupina C-reaktivního proteinu. Antibiotická terapie byla vysazena dle protokolu v závislosti na hodnotě daného parametru v jednotlivé randomizační skupině. Z celkového počtu 94 pacientů, byla randomizovaných do prokalcitonínové skupiny 49 a do skupiny C-reaktivního proteinu 45. Průměrný věk pacientů byl 59,8let. Medián ATB délky terapie byl v skupině s prokalcitnoninem 7 (6,0-8,5) dnů a v skupině C-reaktivního proteinu 6 dnů (5,0-7,0). V každé skupině zemřelo 21 pacientů. Z analýzy vychází C-reaktivní protein stejně užitečný k cílené redukci/odnětí ATB terapie ve srovnání s prokalcitoninem.
Rating:16
Suplementace kalcia během sepse zhoršuje orgánové poškození/selhání a zvyšuje mortalitu
Richard D. Collage, Gina M. Howell, Xianghong Zhang et al.
Kalcium má základní roli téměř u všech buněčných procesů. Proto je intracelulární a taky systémová koncetrace kalcia velice těsně regulována. Během sepse dochází k poruše regulačních mechanizmů kalciové homeostázy a suplementace vzniklé hypokalcémie parenterální infuzí kalcia zůstává běžnou klinickou terapií. Autoři přináší prospektivní randomizovanou experimentální animální studii (myš) k posouzení možné zvýšení mortality a orgánové dysfunkce v důsledku suplementace kalcia v sepsi a objasnění role skupiny kalcium/kalmodulin dependentních proteinkináz v daných fyziologických procesech. K potvrzení biologické významnosti daných výsledků autoři připojují observační kohortovou analýzu septických pacientů v intenzivní péči k posouzení asociace mezi suplementaci kalcia a incidenci orgánové dyfunkce a mortality. U septických pacientů bylo podání kalcia asociované se zvýšeným rizikem úmrtí, signifikantním rizikem vzniku renální dysfunkce a redukcí dnů běz potřeby umělé plicní ventilace. Závěrem: Poruchy homeostázy kalcia vzniklé během sepse jsou senzitivní na terapii kalciem. Porucha kalciové signální cesty mediované přes kalmodulin dependentní proteinkinázovou kaskádu vede k zhoršení zánětlivé reakce a vaskulárního leaku, který následně rezultuje k zhoršení orgánové dysfunke a zvýšení mortality. V klinickém managementu septických pacientů nevede suplementace kalcia k žádanému benefitu a představuje riziko.
Rating:20
Diagnostický a prognostický přínos Presepsinu v managementu sepse na urgentním příjmu: multicentrická prospektivní studie
Marco Ulla, Elisa Pizzolato, Manuela Lucchiari et al.
Sepse, těžká sepse a septický šok jsou časté diagnózy s vysokou potenciální mortalitou vyskytující se na oddělení urgentního příjmu a jejich časná diagnostika je jedním z klíčů k zlepšení přežití. Prokalcitonin (PCT) jako biomarker septických pacientů má limitovanou specificitu a může být elevován taky u jiných příčin SIRS-u. Solubilní CD14 nebo Presepsin je volný fragment glykoproteinu exprimovaným na monocytech. Aktuální poznatky popisují signifikantní vyšší hladinu presepsinu u septických pacientů. Cílem studie bylo zhodnotit diagnostický a prognostický přínos presepsinu ve srovnání s PCT (prokalcitoninem) u pacientů na urgentním příjmu se SIRS, suspektní sepsí nebo septickým šokem. Z výsledků: presepsin byl užitečným biomarkrem k časné diagnostice infekce u komplexní skupiny pacientů se SIRS, sepsí , těžkou sepsí a septickým šokem na urgentním příjmu. Presepsin (na rozdíl od PCT) vykazoval signifikantní prognostický přínos a jeho iniciální hodnoty korelovali s nemocniční mortalitou septických pacientů.
Critical Care 2013, 17:R168 doi:10.1186/cc12847
Rating:18
Sevoflurane na rozdíl od propofolu redukuje zánětlivou reakci v plicní tkáni a zlepšuje oxygenaci na modelu ARDS (acute respiratory distress syndrome)
Carlos Ferrando, Gerardo Aguilar, Laura Piqueras et al.
ARDS je charakterizované aktivací zánětlivé kaskády. Jedinou terapii která prokázatelně redukuje mortalitu je protektivní umělá plicní ventilace, která vyžaduje sedaci pacientů. Sedace v intenzivní péči je obvykle indukována intravenózně, ačkoliv inhalační anestetika se zdají být slibnou alternativou. Autoři přináší prospektivní randomizovanou animální (prase) studii k posouzení efektu sevofluranu a propofolu na zánětlivý proces v plicní tkání v terénu experimentální ARDS. Hladiny cytokinů (IL-1β, IL-6, TNFα) a počet polymorfonukleárů byl nižší v skupině se sevofluranem. Zvířatá v sevofluranové skupině měli taky vyšší hodnoty indexu PaO2/FiO2. Na animální modelu experimentální ARDS vedla sedace sevofluranem k výraznější potlačení plicního zánětlivého procesu ve srovnání se sedací propofolem.
Eur J Anethesiol 2013; 30:455-463
Rating:17
27.8.2013
